KADIDLA A SPOL.

Kadidla se obecně dělí na vznětlivá, většinou kuželíky či tyčinky a nebo kadidla nevznětlivá. Ty musíte nasypat na uhlí, aby začala doutnat. Jsou to většinou směsy bylin, pryskyřic a dřeva. Já osobně doma upřednostňuji kadidla vznětlivá, ale v přírodě, obzvlášť pokud mám po ruce uhlíky z ohně, upřednostňuji kadidla nevznětlivá. U dohasínajícího ohně se vznáší vůně bylin a pryskyřic. Tuhle noc budeme v bezpečí, chráněni...

Mnozí lidé používají k výrobě kadidel silice. Já jsem od toho upustila. Ráda cestuji a sotva sebou budu vozit vzduchotěsně uzavřenou nábobu. Jenže bez té silice záhy vyprchají. A to je pak zbytečná ztráta surovin.

Obecně výroba kadidel se docela často spojuje s magickou praxí. Dané kadidlo se vyrábí za určitým účelem. Později se stane součástí kouzla a jeho spalováním se uvolňuje jeho moc, která napomáhámá dosažení daného cíle. Moc byla vložena do kadidla při jeho výrobě.
Ať už na kouzla věříte, nebo ne, to nechám na vás, každopádně při výrobě kadidla i pro "zcela nemagický účel ;-)" do něj můžete vložit myšlenku a tím podpořit jeho funkci. A tak když dělám kadilo pro večerní pohodu, právě na ni myslím, stejně jako myslím na krásu čtyřech ročních období, když dělám kadidlo ročního cyklu. A rozhodně aspoň doufám, že bude hezky vonět....



NEVZNĚTLIVÁ KADIDLA

No to je jasný.  Libovolně experimentujte se směsí toho co vám voní. vhazujete na uhlíky a nechte se unášet světem vůní. Nejste omezeni žádnými poměry, kromě vašeho nosu. Bylinky, dřevo, pryskyřice, cokoliv co vás napadne (ale hlavně se neotravte:-) Ti z nás, co žijí ve městě si mohou pomoci samozápalným uhlím. To je taková ta věc co se dává do vodnice, aby doutnal tabák. Je v dostání pověčinou v čajovnách, kde nabýzejí vodní dýmku ke kouření. Jsou k dostání s ledkem i bez ledku. Ty druhé je o něco těžší zapálit. Ale jsou podstatně levnější. A řádně prověřené. Používají se i v kostelech;-)
Nicméně takový uhlík je poměrně horký a spouta surovin se přímo na něm spálí a už příliš dobře nevoní. Proto je dobřé využít něco jako kadidelnici. Uhlík položit na dno nádoby, na ni položit kovové sítko a kadidlo vhazovat na ní. Nádoba sama by měla být na žáruvzdorné podložce, prože se vlivem uhlíku jistě rozpálí.



FRANTIŠKY

Tohle je jediný typ vznětlivých kadidel, který vyrábím. Začala jsme se o jejich výrobu zajímat, když jsem bojovala s tím, aby mi šalvěj pěkně doutnala na misce. Abych se nemusela zas a znova se jí snažit podpálit během obřadu. Sice jsem se později později naučila jak na to, ale u výroby františků jsem už zůstala.
Většina knih doporučuje při výrobě používat ledek draselný, n. trvdí, že to bez něj nejde. Jde. Pravda, vůně je pak o něco hrubší, zemitější... ale zato se obejdu bez chemikálií. Na místo ledku a dřevěného uhlí používám troud. Je to troud ze stromů napadených hnědou hnilobou. Jedná se o nejrůznější houbové choroby, které strom napadnou. Ten po čase odumře a jeho dřevo zhnědně a začne se rozpadat do jakých si hnědých krychliček. To že je troud vyzrálý, poznáte tak, že ho lze rozdrobit mezi prsty. Ten pak doma pečlivě usušíte a je připraven k použití. Ale ne každý strom se k tomu hodí. Například taková borovice rozhodně vhodná není, protože její kouř je značně štiplavý díky vysokému obsahu pryskyřic. Já mám nejraději břízu n. buk. Ale neváhejte zkoušet a experimentovat, jaký troud (resp. kouř z něj) vám bude vonět nejlépe. Rozhodně by neměl být příliš výrazný ani štiplavý, aby byly cítit ostatní složky kadidla. Nicméně, každému voní něco jiného.
Dalšími složkou je arabská guma, která je nezbytná jako pojivo. Já ji nahrazuji "pryskkyřicí" z třešní, n. švestek, nebo klovatinou. Gumy používám rozpuštěné ve vodě. Často používám normální dětskou klovatinu ředěnou 1:2.
No a dál už zbývá zvolit jaké ještě přidáme vonné složky, většinou části rostlin. 
Ať už do františků cpeme cokoliv, mělo by zůstat zachováno toto pravidlo: pryskyřice a gumy by neměly tvořit víc jak  1/3 směsy. Pokud jich tam dáme víc, pravděpodobně nám františky doutnat nebudou. Čím víc přidáme gum, tím budou pevnější.
Kolik by mělo být ve františku sušeného listí a kolik troudu nechám zcela na vás. Některé rostliny doutnají velmi dobře a tak k nim už troud ani nepřidávám. Jiné doutnají špatně a tak je třeba tento hendicap vyvážit dostatečnám množstvím troudu.
Všechno pečlivě rozdrtíme, rozemeleme a pak smícháme s troudem, taktéž rozdrceným a přidáme pojidlo rozpuštěné ve vodě. Pokud se nám směs nedaří spojit, přidáme trochu vody. Pěchujeme do formiček. Ty připravuji předem. Dělám je z tvrdého papíru a lepenky. Jsou to jakési malé kornoutky (čtvrtkruhy) a jsou na jedno použití. Asi za čtvt hodiny formičky rozlepuji a františky opatrně vyndavám. Nechám je několik dnů schnout. Ruční tvarování františků se mi neosvědčilo, nebyly často dosratečně upěchovány a díky vzduchovým bublinám špatně hořely.
Závěrem několik receptů na františky pro inspiraci:

ŠALVĚJ II
(4 ks)
2 lžíce troudu, 2 lžíce šalvěje, 4 lžičky klovatiny
Jákási klasika. Aspoň pro mě. Šalvěj je tradiční očistnou bylinou.

POSEL
(2 ks)
1 lžíce šalvěje, 1 lžíce pelyňku,1 zrníčko myrhy,1 zrníčko olibana,1 lžička klovatiny
Tenhle františek je poněkud nevzhledný, málo soudržný díky malému obsahu klovatiny. Ale jeho vůně se rozhodně zajímavě prolínají.
Šalvěj a pelyněk rozmělňuji v třecí misce (a z pelyňkové drti vyndavám tvrdčí části nati), pryskyřice drtím v hmoždíři.



DALŠÍ VYCHYTÁVKY

ŠALVĚJOVÉ COPÁNKY
Splétají se z čerstvých listů n. celých větviček. Pak se nechají uschnout. A pak je můžete zapálit a ono doutnají. Obvzlášť když se s nimi mává.
Takovou větší variantou jsou šalvějové snopky. Víc šalvěje, víc dýmu....:-)

VOŇAVÉ KULIČKY DO DÝMKY
 Aromatická směs anýzu, netýkavky, hřebíčku, benzoové pryskyřice se zpracuje do kuliček velikosti zrnek pepře a nechá se měsíc zrát. Jednu kuličku přidejte do dýmky plné tabáku a provoníte místnost.